Dobrovolnické centrum ELIM Opava

Milé pozvání jsem dostala z dobrovolnického centra Elim Opava, které je jediným akreditovaným dobrovolnickým centrem v Opavě, které každoročně koordinuje činnost až 70 dobrovolníků. Vše má na starost velice sympatická koordinátorka Dominika Kramná, kterou jsem také vyzpovídala, abych zjistila, co vše dobrovolníkům může Elim nabídnout.

 

Můžete mi představit Vaše dobrovolnické centrum?

Jsme organizace, ve které nejsou jen dobrovolníci, ale fungujeme jako celek. Jsou tady sociální aktivity, sociálně-aktivizační služby, pěstouni, terénní služby, komunitní služby, které se zaměřují na Romy v okolí.

My dobrovolníky hledáme pomocí článků, různých náborů, přednášek. Nejvíce se nám to daří přes sociální sítě, Facebook, Instagram. Přes to se nám daří nejlépe komunikovat s dobrovolníky. Potom si se zájemcem dám schůzku vyplním psychologické testy, které vyhodnotí naše externí paní psycholožka. Dobrovolník musí donést potvrzení výpis rejstříku trestů a zdravotní potvrzení od lékaře. Potom si dáme další schůzku a řekneme si, co by ten dobrovolník chtěl dělat. Kam by ho to nejvíce táhlo. Podle možností si sám vybere. Teď to bylo složitější, protože plno organizací bylo zavřeno. Ale jinak máme poměrně velkou nabídku pro dobrovolníky.

Co všechno u nás dobrovolník může dělat: docházet k seniorům, venčit pejsky, k hendikepovaným, doučování dětí, kojenecký ústav je hodně oblíbený, docházení do nemocnice, psychiatrické oddělení, gerontologické oddělení, zrakově hendikepovaní. 3G, ale to se ruší. Takhle si dobrovolník vybere a pokud ta možnost je, tak ho do organizace umístíme.

Dobrovolník u nás podepisuje dobrovolnickou smlouvu a musí posílat docházku, což děláme on-line. Nejčastěji u nás působí studenti ze Slezské univerzity, nebo ze středních škol. Tím, že dobrovolníky přijímáme od 15ti let tak ze základních škol ne. Tito dobrovolníci k nám chodí skrze Instagram, nebo přednáškách na středních školách.

 

Chodí k Vám dobrovolníci už s jasnou představou, co by chtěli dělat?

Ne nechodí. Právě proto jim pomůže, že se podívají na stránky, Instagram na fotky, co všechno děláme. Vždycky jim říkám, že můžou zkusit cokoli, hlavně ať se nebojí se někam zapsat, jestli není rozhodnutý, jestli děti, nebo senioři, tak můžou začít v tom domově seniorů. Smlouva by měla být aspoň na tři měsíce, ale pokud to dobrovolníkovi nevyhovuje, tak ho tady nedržíme. Hledáme mu pak třeba jiné zaměření, aby ho to víc nadchlo.

 

Máte pro dobrovolníky i školení?

Ano školení děláme. Než dobrovolník nastoupí, musí projít základním školením se mnou. Tam si probereme smlouvu, možnosti, jaké má povinnosti, že musí dodržovat mlčenlivost a všechny tyto věci. A vysvětlím mu docházku, jak funguje. Předám mu všechny kontakty. Potom máme odborné školení, které je s paní psycholožkou. Trvá asi 2 hodiny, paní psycholožka představuje, jak by to mělo probíhat, co by mohlo přijít a že by se neměli bát. Školení je pro všechny stejné.

 

Probíhají u nás i supervize. Ty jsou co tři měsíce. Supervize probíhá tak, že se všichni sejdou, paní psycholožka se ptá, kam dobrovolník chodí, co je baví, nebaví, jaké mají zkušenosti. Jestli potřebují s něčím poradit. Tam se dozvíme ty zážitky ostatní, které mohou inspirovat ostatní, což je bezva. Paní psycholožka do dá nový pohled, má letité zkušenosti, vyučuje i na Slezské univerzitě.

 

Co uplynulý rok? Co se u vás dělo a jak jste ho vnímali?

Uplynulý rok už nebyl tak hrozný, jako ten předchozí. Kdy jsme nevěděli co dělat, komu se ozvat, komu pomoci. To jsme šili roušky, roznášeli nákupy seniorům. Asi jako všechna centra. To bylo fajn, cítili jsme se využití. Dobrovolníků se našlo hodně, nebyli to přímo naši dobrovolníci, z naší organizace, ale celé město se chtělo zapojit. Bylo to hektické.

Po létě, kdy bylo uvolnění přišel podzim, a to už jsme věděli, co máme dělat. Byly i lepší informace od města, státu. To už nefungovaly nákupy a šití roušek, to už se všichni dokázali připravit a méně se báli. Tím pádem tady bylo plno dobrovolníků, kteří zůstali ladem, protože plno organizací nefungovalo, doučování dětí nefungovalo, protože rodiče se báli, přijmout někoho cizího domů.

V zimě řekly všechny univerzity, že si studenti musí zařídit praxe sami. Že jim to nebudou zařizovat oni. Tak se tady objevilo 20 – 30 dobrovolníků, kteří potřebovali zařídit praxi. Chtěli s tím pomoci. Všechny jsme proškolili a vyslali do organizací (většinou domovů pro seniory), které byly ochotné dobrovolníky v té době přijmout. Pak pomáhali nejen s klienty a výplní volného času, ale třeba i s roznosem obědů, dezinfekcí místností.

 

Jak jste to potom řešili s uznáváním praxe?

Dobrovolníci museli v zařízení strávit 80 – 100 hodin během 2 – 3 měsíců. Takže přidali ruku k dílu a v domovech velmi pomohli, protože v té době vypadával personál kvůli covidu. Co se týče uznávání praxí, to jsem nabízela dobrovolníkům, kteří u nás měli dobrovolnickou smlouvu s tím, že až skončí, tak se ozvou. Buď jim to uzná organizace, ve které byli, nebo napíšou a dostanou potvrzení od nás.

 

Kolik domovů jste stihli pokrýt, během podzimní vlny koronaviru?

Vila Vančurova, Vesalius, Svatá Zdislava, Domov Vítkov, Bruntál. Snad jsem na některý nezapomněla.

 

A co teď? Vracíte se do normálu?

Ano, ale zase se blíží léto, a to je v dobrovolnickém centru taky specifické. Dobrovolníků moc není, protože

Máme v plánu také jednorázové akce. Naši dobrovolníci chodí pomáhat na Joy run, Hradecký slunovrat, Free Hugs, ten tedy teď není.

Všechny ty jednorázové akce, kdy se někdo ozve. Třeba domovy pro seniory, že mají zahradní slavnosti a potřebují dobrovolníky. To dobrovolník musí mít alespoň 15 let a nemusí být proškolený.

Na základě toho, že jako Elim fungujeme v sociálních službách a jsme po Opavě docela známí tímto. Spolu s kolegyní, která má na starosti terénní služby chceme propojit ty děti, které už má kolegyně pod svými křídly spolu s dobrovolníky a veřejností a vymyslely jsme program Středa pomoci třeba. Kdy každou poslední středu v měsíci se bude pořádat jednorázová akce, jako je třeba úklid Kateřinek, úklid kolem vody, nádraží, dobrovolnické divadlo, sázení stromků, soutěže. Hlavně aby veřejnost, že poslední středu v měsíci se bude něco konat.

 

Jak to vidíte od příštího školního roku?

Snad zase normálně. Budou nábory na školách, přednášky. Více článků, rozjede se doučování dětí. Tam už máme zájemce, kteří se hlásí, že budou potřebovat doučování. Na to se potřebujeme zaměřit a najít jim dobrovolníky.

Teď dám pěkný příklad. Byla tady slečna, která tady kdysi dělala dobrovolníka. Teď se hlásí na vysokou školu, ale neumí angličtinu a potřebuje pomoc. Skrze Instagram jsme jí našli dobrovolníka, který jí pomůže s přípravou.

 

Kde ještě mohou dobrovolníci pomáhat. Co je nejvíc zajímá?

Asi ty jednorázové akce. To je baví hodně. Tam nepotřebují být proškolení a většinou jsou to akce, kde se seznámí s ostatními. Je to akční. Třeba při Joy runu běží běh s hendikepovaným, nebo pomáhají obestavět fáborkama trasu, rozdávají pití běžcům.

Z organizací dobrovolníky nejvíc zajímají domovy pro seniory a psychiatrické dětské oddělení a kojenecký ústav. To jsou takové nejzajímavější programy, které nabízíme.

Taky máme nízkoprahový klub, kde posíláme dobrovolníky. Třeba před koronavirem jsme měli připraveného staršího pána, který je fyzicky zručný, baví ho dílny. Chtěl děti z vyloučených lokalit třeba učit, jak se dělají ptačí budky. Snažíme se tak dobrovolníky propojit s Elimem a s těmi dětmi, které to potřebují.

 

Pokud Vás zaujal některý z programů Dobrovolnického centra Elim Opava doporučuji Vám se obrátit na koordinátorku Dominiku Kramnou na emailu: dobrovolnici@elimopava.cz. Více informací do dobrovolnickém centru naleznete také na webových stránkách Elimu.